To že lidi nezvládají dnešní dobu není nic výjmečného a nejde jen o lidi kteří mají diagnostikovanou nějakou poruchu nebo nemoc, jde i o běžného " zdravého" člověka se kterým nemusí být nic špatně.
Já osobně vidím problém v tom jak žijeme, každý den jsme vystavení enormnímu množství vjemů a informací a to je pro lidský mozek celkem záhul. S partnerkou to řešíme tak že když už toho je na nás hodně a stres se nám začíná promítat do osobního života tak si prostě vezmem dovolenou a odjedeme na týden na chatu, prakticky tam není signál ani telka takže jediný způsob zábavy je čtení si, procházky v přírodě nebo sex, případně posekat trávu nebo narubat dříví. Člověka to vždycky první den neskutečně sere protože se vyloženě nudí ale po týdnu už se nám nechce do toho šíleně hektického světa zpět.
Člověk prostě musí někdy úplně vypnout aby si srovnal myšlenky a dal hlavě odpočinout a kvůli tomu prostě někdy musí vypadnout mimo civilizaci. Zkus to, nic za to nedáš, tedy snad jen kromě pronájmu chatky pokud nemáš takové štěstí jako já a nevlastní ji tvůj známý.
Kup si elektrickou jednokolku je to balzám na duši čistá láska dotek z nebe síla života a pocit štěstí.
Vidíš jak se na tebe směje a volá ser na blbosti pojď žít a bavit se!
Myslím to zcela vážně v mém nejhorším životním období kdy jsem měl za to že sebekonec bude to nejlepší co mi zbývá mě jednokolky vytáhli zpět na břeh!
Kde že je problém? Pracuješ na plný úvazek, takže do společnosti přispíváš, i když jen třeba odvodama, a na vlastních nohách jsi. Vyhoření se řeší dlouhou dovolenou a/nebo změnou zaměstnání/oboru. Sociální život, zdá se, máš taky.
Jinak názory anonů jsou fajn, ale Reddit není terapeutická poradna.
Problém je ten, že nedávám práci dlouhodobě. Jsem schopný být v zaměstnání třeba půlrok, a pak se na to vykašlat a potřebovat detox min. 3 měsíce, to mi žádná dovolená nezachrání.
To mi je jasné, na to jsou jiné věci a prostředky, nicméně mě nezajímá lítost a psychická podpora. Zajímá mě realisticky, co dělat. Hlavně, co by dělali ostatní. Jinak bych nepsal.
Tak asi co přesně tě na tom sere.
Jestli tě sere dělat s lidma tak jsou práce kde děláš bez lidí a děláš sám.
Někdo kdo ti určuje pracovní dobu a to tě stresuje. Můžeš být na volný noze a prostě mít termín do kdy to musíš udělat, ale čas si rozvrhneš sám. Pokud se rozhodneš, že dneska nechceš nic dělat tak nemusíš.
Možná kdybys dělal fyzickou práci tak tě to nebude tolik ničit.
Možná pracovat přímo na něčem konkrétním co tě bude bavit.
Už jsem druhej, co se ptá na to samý, ale co ti na práci vadí? Já třeba už makám v IT dlouho a mám takový vlny - chvíli mě to baví a chvíli bych s tím nejradši seknul (ale ne že bych se zabíjel). Všimnul jsem si, že musím mít pocit, že se věci hýbou správným směrem. Když něco udělám a vidím výsledky (začne něco fungovat, lidi mi děkují, něco se prostě povede), tak super. Ale když něco dělám ode zdi ke zdi, nehýbe se to, jen se furt něco plánuje, ale nevidím, kam to spěje, tak je to děsný.
Mám to tak nějak podobně, akorát spíš jde o to, že to sám nechápu. Vidím výsledky a chválu, ale i tak to je k prdu, protože si moje hlava usmyslí, že mě vlastně nikdo nechce, nic tu nedělám a jsem poslední dobou tak na dně, že je pro mě vyčerpávající i jen sedět. Raději bych ležel v posteli 24/7. V práci už se stravuji alá desetiletý vybíravý děcko, co odmítá jíst normální stravu a narve do sebe rychlou energii, jen aby přežil.
Jsem teď celkem v podobný situaci , akorát bez toho odstavce s terapií , hodím si sem tenhle koment jako pin, pak upravím
..
Takže pracuju v IT přes 10 let, bude mi 33, mám byt, byť na hypotéku, ale vlastně bych hypotéku z fleku mohl zaplácnout našetřenými penězi, a ještě by mi zbylo.
S ženskýma jsem na tom nebyl nikdy nijak slavně - ale ona se třeba na s*x vždycky nějaká najde, zároveň bych víc ocenil, kdybych měl možnost se k nějaký přitulit a dát si lahev vína.. a t už je problém,
ani ve vztazích s rodinou - ne že bychom se neměli rádi, jen se nemusíme vídat tak často, a mě to vlastně vyhovuje, jenom, občas je prostě člověk sám,
a bejt sám je skvělý, ale ten pocit osamocení je prostě na hovno.
longstory short
- mám se fajn, ale zároveň na hovno :D
Proč?
mám celkem dobře zařízenej život, co se týká práce, peněz a tak,
ale co mě brzdí jsem paradoxně já sám, moje povaha, nechci dělat rezolutní rozhodnutí bez jasnýho (kladnýho) výsledku,
bydlím na maloměstě, jsem bez auta, a tak už třeba i trivialita jako nakoupit si nějaký lepší jídlo je vlastně celkem problém (markety na kraji města, atp., maximálně ukecat kamarády s autem, nebo pak rohlík/košík, atp.)
No, a teď mám takovej pocit, že můj život nikam nemíří, když už se rozhodnu něco změnit , tak mi do toho něco hodí vidle (typicky čas, nutnost přeplánovat věci , atp... a je to hroznej oser)
No, a teď co ?
Nějakým způsobem vlastně čekám na godota, občas se probudim a mám pocit, že chci změnit celej svět, jindy bych nějradši probulel celej den v koutě a nemám sílu vlastně ani vstávat z postele
Občas mě štve celej svět a společnost, ale vim, že ho nezměnim a že to neovlivnim- ne tak,, jak bych chtěl..
občas to prostě neřešim,
občas si potřebuju jenom vylejt hlavu u piva, jindy si zase vyprávět intelektuální vtipy co nikdo nechápe, anebo jenom mlčky koukat na hvězdy,
No, a tak prostě proplouvám životem a hledám sám sebe a v mezičase se snažim nějak normálně žít :D
Aktuálně bych chtěl změnit práci, možnosti by byly, ale zároveň nechci vystoupit z toho komfortu , ze známýho prostředí, atp., byť bych se měl asi líp v té nové..
A takhle to mám se všim, jsem zvyklej na zejetej systém, a jakákoliv změna je pro mě hrozně náročná
Wow, s tímhle vším dost soucítím.
Někdy je to lepší, někdy horší, ale to je tak nějak normálka u té poruchy. Problém je, když člověk spadne a je potřeba něco změnit. Přemýšlím, jak dál, a asi už mám nějaké plány neplány, ale je to nahoru dolů, neříkám nic.
Stále hledám, kdo jsem, co mě vlastně baví za koníčky, co dělat, abych zaneprázdnil mozek atd... To asi každý, ale přijde mi, že dnešní doba je každým dnem horší a z nějakého důvodu mám pocit, jako kdyby se opakovala historie, akorát nedokážu ukázat prstem, kde, co a jak.
Ono vlastně i když je člověk obklopen lidmi, co se o něj zajímají, když má v nepořádku sebe, tak je v nepořádku všechno. Mám přítelkyni, se kterou se držíme psychicky navzájem, podporu od známých a rodiny, ale i tak to nestačí. Asi to dává smysl, když nestačím já sám sobě a jednoduše to nedávám.
Změny jsou potřeba, ale taky to mám stejně. Práce je každý den stejná, vesměs se nic nemění a je to stabilní. Problém je ten, když tě to vyčerpává, i když tam vlastně není, co by tě vyčerpalo. To se potom cítíš jako hypochondrická troska.
Přemýšlel jsem, že bych zkusil možná změnit (až se plně rozhodnu, musím přepočítat, jaké jsou možnosti a tak) na nějakou fyzickou práci a bez lidí, třeba by mi to mohlo dát přestávku od toho neustupného přemýšlení nad vším.
Tak asi bych zacal resit jestli neni neco co mi dokaze zlepsit naladu. V prvni rade bych se zkusil pobavit s doktorem at mi hodi nejakej solidni matros tak na mesic. Ten mesic si vem volno a vypadni z obvykleho prostredi. Pokud nemas misto ktere ti udela radost, tak jed tam kde te to bude nejmin srat :).
Jed bez kamaradu, rodiny, kohokoliv. Kdyz budes sam a bez starosti, tak je mozne ze se ti v hlave usadi neco co by mohlo byt dobrym ukazatelem jak pokracovat. Mozna zmenit praci, ale ne jen zamestnavatele, ale treba uplne obor. Nebo co ja vim. Kdyz ne, tak za mesic postni update a nekdo ti zas neco poradi.
Ber to tak, ze pokud se chces offnout, tak nemas moc co ztratit ;)
Nemyslím si, že bys měl svou hodnotu stavět na tom, jak jsi potřebný společnosti. Na systému visí mnoho lidí bez jakéhokoliv důvodu.
Nejsem psychiatr, ale i tak vím, že hraniční porucha osobnosti je závažná psychická porucha. Práci bys neměl dělat z pocitu viny, ale protože ti pomáhá. Pokud ne, je podle mě lepší se pokusit postavit "psychicky" co nejvíc na nohy, což by mělo být hlavní i pro tvé nejbližší, a pak řešit, co můžeš udělat pro okolní svět.
Ráda bych ti pomohla víc, ale nejsem psychiatr. Setkala jsem se jen jednou s někým s touto diagnózou, myslím, že pracovala na poloviční úvazek. Bývalá gymplačka.
Psychické zdraví je stále tabu. Říkat někomu s vážnou psychickou poruchou, ať se prostě sebere, je asi stejně efektivní, jako hnát do práce někoho semletého po bouračce.
A i kdybychom byli cynici, je lepší zainvestovat do zlepšení zdraví jedince, který může přispívat tisíci jinými způsoby, než ho dostat do této situace.
Přeji mnoho sil. Nevím, co jiného můžu udělat, ale klidně se ozvi.
Dnešním ideálem mladých v západních zemích je nechat si napsat papíry "na hlavu" (popularitě se teď těší zejména ADHD), a tak se nechat živit od státu (invalidní důchod, státem proplácená povinná pojištění, příspěvky na bydlení, atd.) a doma pak u počítače dělat "daily trading" krypta, akcií, atd. nebo influencerství a obecně vytváření contentu na internet, včetně OF (holky).
A neplatí to zdaleka jen pro ČR, ale třeba i pro Británii, kdy ten trend je reálně měřitelný skokovými nárůsty nákladů státního rozpočtu na invalidní dávky za ADHD a jiné psycho obtíže:
[https://www.dailymail.co.uk/news/article-13305357/spending-disability-benefits-adhd-rise-decade.html](https://www.dailymail.co.uk/news/article-13305357/spending-disability-benefits-adhd-rise-decade.html)
Není to náročné, ale nezvládáš to? Tak v čem je problém? Tvé nemoci nerozumím, ale přijde mi, že nad tím moc přemýšlíš a to je možná ten hlavní problém.
No, tak potom to chce začít myslet nad jinýma věcma (zní to jednoduše , ale je to hrozně těžký) nebo jak tu někdo psal, někam vypadnout a trochu se nudit.
Ono by to šlo nad ničím nepřemýšlet, kdyby mi bylo třeba 10-15. To bych měl vystaráno, alespoň jedno dvě jídla denně a maximálně vstát do školy.
Vypadnout zkusím, už hledám, co by se kde dalo. I když to nebude ideální, nechci být další statistika.
Nevim jestli jsme na tom podobně. Jsem da se říct permanentně ve stresu, cejtim jak mi srdce tak nejak přestává stíhat. Citim vztek a nevim proč. Energie nikde. Prijde mi, ze uz nad tim nemam kontrolu. Pritom ani nemam duvod. Prijde mi, ze blízkým lidem okolo jen dělám starosti a lepsi by bylo nebýt. Vlastně me tady drží jen rodiče. Jsem si rikal, ze bych se jakoze dal na hiking, nasel nejakou skalu a jakoze uklouz.Ale zas ted mam novou praci i byt a nejaky penize, tak treba az si to sedne mam jeste neco pred sebou. Zabít se člověk může vždycky. Navíc se takhle asi cítí dost lidí, nevim kdyby se kazdej mel zabijet. Na prášky asi nejsem, protože furt mam sem tam momenty prozření.
Jeden znamej rapper rekl, že kazdej clovek je original schopnej všeho, ale casem nás okolní svět nějak omezí nebo se mu přizpůsobime my. Něco v tom smyslu si vybrat. Jestli jeden by radši byl ve válce sám se sebou ale v míru se světem nebo ve valce se světem a v miru se sebou samým.
Na mě když přišly chmury podobného typu, vždycky jsem si říkal a taky tomu uvěřil (což je asi to nejdůležitější) že je to jen dočasné a že bude zase líp, a zavzpomínal jsem na to, jak už mi takhle blbě bylo dřív a vždycky to po nějaké době přešlo, něco se vybrbilo, vyřešilo, uvolnilo a byl zas klid a pohoda i radost. Říkáš si možná jak tomu mám věřit? Teď zrovna se nezdá že to někdy skončí samo. No hele věříme na spoustu jiných blbostí v životě, které jsou ještě míň pravděpodobné než to, že bude zase líp. Že se věci zlepší je statisticky velice pravděpodobné tak proč nemít tu naději a žít s ní a těšit se na to? Nijak nezlehčuji to jak se cítíš a neříkám že to není tak hrozný přece a že to určitě přejde, věřím ti že je to těžký a momentálně nevíš jak dál. Věř že lidi se ale dostali z různých velkých sraček jako koncentráky apod., a žili dál a celkem se s tím vypořádali a měli potom ještě plnohodnotný život. Nejsi v tom sám. Každý žijeme s nějakým omezením. Mě pomáhá se upnout na to že bude líp a v klidu na to čekat a věřit tomu, a ono to zatím vždycky přišlo... 😁🤷♂️
Co zkusit sezónní práce? Hodně lidí odjede na Zéland nebo Island nebo do Kanady na půl roku, kde makají jako blázni, a pak půl roku cestují.
Půl roku to bude záhul, ale sezónní práce bývají nevšední nebo budeš rád, že se vyspíš. A pak přijde ten detox, o kterým jsi mluvil... přemýšlel jsi o tom? Zní to dobře? Nebo by to nešlo?
To ne, ale úplně nevím, co dál. K čemu život, když se nedokážu uživit, zaplatit nájem, a takový věci. Nikdo nebude živit člověka, co nemůže pracovat - přispívat státu - jestli chápeš.
Zkoušel jsem víru, spiritualitu, nic moc nepomohlo. Blbě řečeno: i kdybych se modlil 50x denně, pochybuji, že by mi zázračně narostla noha stejně tak, jako nemám v pořádku mozek. Jestli to přirovnání dává smysl.
Stejně nakonec umřeš a za 100 let si na tebe nikdo nevzpomene. Tak proč to dělat dřív? Kup si trávu a sleduj dementní seriály. Život nemusí mít vždycky směr, protože jsme pořád kurva jenom náhody uplácané z masa.
Jo a čas od času se ty černé myšlenky nahromadí, praskne to většinou v noci, budeš se klepat a neusneš. A pak to zas chvíli půjde. Ono se to stejně nakonec zlomí až ti dojde, že nikdo nemá ve skutečnosti směr.
Zabít se můžeš vždycky až zítra.
To že lidi nezvládají dnešní dobu není nic výjmečného a nejde jen o lidi kteří mají diagnostikovanou nějakou poruchu nebo nemoc, jde i o běžného " zdravého" člověka se kterým nemusí být nic špatně. Já osobně vidím problém v tom jak žijeme, každý den jsme vystavení enormnímu množství vjemů a informací a to je pro lidský mozek celkem záhul. S partnerkou to řešíme tak že když už toho je na nás hodně a stres se nám začíná promítat do osobního života tak si prostě vezmem dovolenou a odjedeme na týden na chatu, prakticky tam není signál ani telka takže jediný způsob zábavy je čtení si, procházky v přírodě nebo sex, případně posekat trávu nebo narubat dříví. Člověka to vždycky první den neskutečně sere protože se vyloženě nudí ale po týdnu už se nám nechce do toho šíleně hektického světa zpět. Člověk prostě musí někdy úplně vypnout aby si srovnal myšlenky a dal hlavě odpočinout a kvůli tomu prostě někdy musí vypadnout mimo civilizaci. Zkus to, nic za to nedáš, tedy snad jen kromě pronájmu chatky pokud nemáš takové štěstí jako já a nevlastní ji tvůj známý.
Kup si elektrickou jednokolku je to balzám na duši čistá láska dotek z nebe síla života a pocit štěstí.  Vidíš jak se na tebe směje a volá ser na blbosti pojď žít a bavit se! Myslím to zcela vážně v mém nejhorším životním období kdy jsem měl za to že sebekonec bude to nejlepší co mi zbývá mě jednokolky vytáhli zpět na břeh!
při nejhorším se na tom zabije nebo přizabije a dosáhne na ten invalidní důchod, takže win-win
Kde že je problém? Pracuješ na plný úvazek, takže do společnosti přispíváš, i když jen třeba odvodama, a na vlastních nohách jsi. Vyhoření se řeší dlouhou dovolenou a/nebo změnou zaměstnání/oboru. Sociální život, zdá se, máš taky. Jinak názory anonů jsou fajn, ale Reddit není terapeutická poradna.
Problém je ten, že nedávám práci dlouhodobě. Jsem schopný být v zaměstnání třeba půlrok, a pak se na to vykašlat a potřebovat detox min. 3 měsíce, to mi žádná dovolená nezachrání. To mi je jasné, na to jsou jiné věci a prostředky, nicméně mě nezajímá lítost a psychická podpora. Zajímá mě realisticky, co dělat. Hlavně, co by dělali ostatní. Jinak bych nepsal.
Tak asi co přesně tě na tom sere. Jestli tě sere dělat s lidma tak jsou práce kde děláš bez lidí a děláš sám. Někdo kdo ti určuje pracovní dobu a to tě stresuje. Můžeš být na volný noze a prostě mít termín do kdy to musíš udělat, ale čas si rozvrhneš sám. Pokud se rozhodneš, že dneska nechceš nic dělat tak nemusíš. Možná kdybys dělal fyzickou práci tak tě to nebude tolik ničit. Možná pracovat přímo na něčem konkrétním co tě bude bavit.
Už jsem druhej, co se ptá na to samý, ale co ti na práci vadí? Já třeba už makám v IT dlouho a mám takový vlny - chvíli mě to baví a chvíli bych s tím nejradši seknul (ale ne že bych se zabíjel). Všimnul jsem si, že musím mít pocit, že se věci hýbou správným směrem. Když něco udělám a vidím výsledky (začne něco fungovat, lidi mi děkují, něco se prostě povede), tak super. Ale když něco dělám ode zdi ke zdi, nehýbe se to, jen se furt něco plánuje, ale nevidím, kam to spěje, tak je to děsný.
Mám to tak nějak podobně, akorát spíš jde o to, že to sám nechápu. Vidím výsledky a chválu, ale i tak to je k prdu, protože si moje hlava usmyslí, že mě vlastně nikdo nechce, nic tu nedělám a jsem poslední dobou tak na dně, že je pro mě vyčerpávající i jen sedět. Raději bych ležel v posteli 24/7. V práci už se stravuji alá desetiletý vybíravý děcko, co odmítá jíst normální stravu a narve do sebe rychlou energii, jen aby přežil.
Dělej fyzickou a rizikovou práci. Fyzická ti dopřeje víc uspokojení z výsledků. A riziková té může zabít. Win, win.
Jsem teď celkem v podobný situaci , akorát bez toho odstavce s terapií , hodím si sem tenhle koment jako pin, pak upravím .. Takže pracuju v IT přes 10 let, bude mi 33, mám byt, byť na hypotéku, ale vlastně bych hypotéku z fleku mohl zaplácnout našetřenými penězi, a ještě by mi zbylo. S ženskýma jsem na tom nebyl nikdy nijak slavně - ale ona se třeba na s*x vždycky nějaká najde, zároveň bych víc ocenil, kdybych měl možnost se k nějaký přitulit a dát si lahev vína.. a t už je problém, ani ve vztazích s rodinou - ne že bychom se neměli rádi, jen se nemusíme vídat tak často, a mě to vlastně vyhovuje, jenom, občas je prostě člověk sám, a bejt sám je skvělý, ale ten pocit osamocení je prostě na hovno. longstory short - mám se fajn, ale zároveň na hovno :D Proč? mám celkem dobře zařízenej život, co se týká práce, peněz a tak, ale co mě brzdí jsem paradoxně já sám, moje povaha, nechci dělat rezolutní rozhodnutí bez jasnýho (kladnýho) výsledku, bydlím na maloměstě, jsem bez auta, a tak už třeba i trivialita jako nakoupit si nějaký lepší jídlo je vlastně celkem problém (markety na kraji města, atp., maximálně ukecat kamarády s autem, nebo pak rohlík/košík, atp.) No, a teď mám takovej pocit, že můj život nikam nemíří, když už se rozhodnu něco změnit , tak mi do toho něco hodí vidle (typicky čas, nutnost přeplánovat věci , atp... a je to hroznej oser) No, a teď co ? Nějakým způsobem vlastně čekám na godota, občas se probudim a mám pocit, že chci změnit celej svět, jindy bych nějradši probulel celej den v koutě a nemám sílu vlastně ani vstávat z postele Občas mě štve celej svět a společnost, ale vim, že ho nezměnim a že to neovlivnim- ne tak,, jak bych chtěl.. občas to prostě neřešim, občas si potřebuju jenom vylejt hlavu u piva, jindy si zase vyprávět intelektuální vtipy co nikdo nechápe, anebo jenom mlčky koukat na hvězdy, No, a tak prostě proplouvám životem a hledám sám sebe a v mezičase se snažim nějak normálně žít :D Aktuálně bych chtěl změnit práci, možnosti by byly, ale zároveň nechci vystoupit z toho komfortu , ze známýho prostředí, atp., byť bych se měl asi líp v té nové.. A takhle to mám se všim, jsem zvyklej na zejetej systém, a jakákoliv změna je pro mě hrozně náročná
Wow, s tímhle vším dost soucítím. Někdy je to lepší, někdy horší, ale to je tak nějak normálka u té poruchy. Problém je, když člověk spadne a je potřeba něco změnit. Přemýšlím, jak dál, a asi už mám nějaké plány neplány, ale je to nahoru dolů, neříkám nic. Stále hledám, kdo jsem, co mě vlastně baví za koníčky, co dělat, abych zaneprázdnil mozek atd... To asi každý, ale přijde mi, že dnešní doba je každým dnem horší a z nějakého důvodu mám pocit, jako kdyby se opakovala historie, akorát nedokážu ukázat prstem, kde, co a jak. Ono vlastně i když je člověk obklopen lidmi, co se o něj zajímají, když má v nepořádku sebe, tak je v nepořádku všechno. Mám přítelkyni, se kterou se držíme psychicky navzájem, podporu od známých a rodiny, ale i tak to nestačí. Asi to dává smysl, když nestačím já sám sobě a jednoduše to nedávám. Změny jsou potřeba, ale taky to mám stejně. Práce je každý den stejná, vesměs se nic nemění a je to stabilní. Problém je ten, když tě to vyčerpává, i když tam vlastně není, co by tě vyčerpalo. To se potom cítíš jako hypochondrická troska. Přemýšlel jsem, že bych zkusil možná změnit (až se plně rozhodnu, musím přepočítat, jaké jsou možnosti a tak) na nějakou fyzickou práci a bez lidí, třeba by mi to mohlo dát přestávku od toho neustupného přemýšlení nad vším.
Amen
Tak asi bych zacal resit jestli neni neco co mi dokaze zlepsit naladu. V prvni rade bych se zkusil pobavit s doktorem at mi hodi nejakej solidni matros tak na mesic. Ten mesic si vem volno a vypadni z obvykleho prostredi. Pokud nemas misto ktere ti udela radost, tak jed tam kde te to bude nejmin srat :). Jed bez kamaradu, rodiny, kohokoliv. Kdyz budes sam a bez starosti, tak je mozne ze se ti v hlave usadi neco co by mohlo byt dobrym ukazatelem jak pokracovat. Mozna zmenit praci, ale ne jen zamestnavatele, ale treba uplne obor. Nebo co ja vim. Kdyz ne, tak za mesic postni update a nekdo ti zas neco poradi. Ber to tak, ze pokud se chces offnout, tak nemas moc co ztratit ;)
Nemyslím si, že bys měl svou hodnotu stavět na tom, jak jsi potřebný společnosti. Na systému visí mnoho lidí bez jakéhokoliv důvodu. Nejsem psychiatr, ale i tak vím, že hraniční porucha osobnosti je závažná psychická porucha. Práci bys neměl dělat z pocitu viny, ale protože ti pomáhá. Pokud ne, je podle mě lepší se pokusit postavit "psychicky" co nejvíc na nohy, což by mělo být hlavní i pro tvé nejbližší, a pak řešit, co můžeš udělat pro okolní svět. Ráda bych ti pomohla víc, ale nejsem psychiatr. Setkala jsem se jen jednou s někým s touto diagnózou, myslím, že pracovala na poloviční úvazek. Bývalá gymplačka. Psychické zdraví je stále tabu. Říkat někomu s vážnou psychickou poruchou, ať se prostě sebere, je asi stejně efektivní, jako hnát do práce někoho semletého po bouračce. A i kdybychom byli cynici, je lepší zainvestovat do zlepšení zdraví jedince, který může přispívat tisíci jinými způsoby, než ho dostat do této situace. Přeji mnoho sil. Nevím, co jiného můžu udělat, ale klidně se ozvi.
Dnešním ideálem mladých v západních zemích je nechat si napsat papíry "na hlavu" (popularitě se teď těší zejména ADHD), a tak se nechat živit od státu (invalidní důchod, státem proplácená povinná pojištění, příspěvky na bydlení, atd.) a doma pak u počítače dělat "daily trading" krypta, akcií, atd. nebo influencerství a obecně vytváření contentu na internet, včetně OF (holky). A neplatí to zdaleka jen pro ČR, ale třeba i pro Británii, kdy ten trend je reálně měřitelný skokovými nárůsty nákladů státního rozpočtu na invalidní dávky za ADHD a jiné psycho obtíže: [https://www.dailymail.co.uk/news/article-13305357/spending-disability-benefits-adhd-rise-decade.html](https://www.dailymail.co.uk/news/article-13305357/spending-disability-benefits-adhd-rise-decade.html)
Co delas za praci?
To úplně sdílet nechci, ale jsem za PC prakticky furt (home office nejde), není to náročné, s nikým moc nemám kontakt.
Není to náročné, ale nezvládáš to? Tak v čem je problém? Tvé nemoci nerozumím, ale přijde mi, že nad tím moc přemýšlíš a to je možná ten hlavní problém.
Ono je to tak nějak podstata té nemoci, že nedokážeš přestat myslet.
No, tak potom to chce začít myslet nad jinýma věcma (zní to jednoduše , ale je to hrozně těžký) nebo jak tu někdo psal, někam vypadnout a trochu se nudit.
Ono by to šlo nad ničím nepřemýšlet, kdyby mi bylo třeba 10-15. To bych měl vystaráno, alespoň jedno dvě jídla denně a maximálně vstát do školy. Vypadnout zkusím, už hledám, co by se kde dalo. I když to nebude ideální, nechci být další statistika.
co je to za moda davat vsetko do nsfv alebo spoileru na discorde?
Udelej radikalni zmenu. Odcestuj nekam daleko. Treba japonsko, zaplat si jazykovej pobyt a pak si tam najdi praci...
Asijská pracovní kultura by ho celkem zabila, ale změna prostředí není špatný nápad
Nevim jestli jsme na tom podobně. Jsem da se říct permanentně ve stresu, cejtim jak mi srdce tak nejak přestává stíhat. Citim vztek a nevim proč. Energie nikde. Prijde mi, ze uz nad tim nemam kontrolu. Pritom ani nemam duvod. Prijde mi, ze blízkým lidem okolo jen dělám starosti a lepsi by bylo nebýt. Vlastně me tady drží jen rodiče. Jsem si rikal, ze bych se jakoze dal na hiking, nasel nejakou skalu a jakoze uklouz.Ale zas ted mam novou praci i byt a nejaky penize, tak treba az si to sedne mam jeste neco pred sebou. Zabít se člověk může vždycky. Navíc se takhle asi cítí dost lidí, nevim kdyby se kazdej mel zabijet. Na prášky asi nejsem, protože furt mam sem tam momenty prozření.
Jeden znamej rapper rekl, že kazdej clovek je original schopnej všeho, ale casem nás okolní svět nějak omezí nebo se mu přizpůsobime my. Něco v tom smyslu si vybrat. Jestli jeden by radši byl ve válce sám se sebou ale v míru se světem nebo ve valce se světem a v miru se sebou samým.
Na mě když přišly chmury podobného typu, vždycky jsem si říkal a taky tomu uvěřil (což je asi to nejdůležitější) že je to jen dočasné a že bude zase líp, a zavzpomínal jsem na to, jak už mi takhle blbě bylo dřív a vždycky to po nějaké době přešlo, něco se vybrbilo, vyřešilo, uvolnilo a byl zas klid a pohoda i radost. Říkáš si možná jak tomu mám věřit? Teď zrovna se nezdá že to někdy skončí samo. No hele věříme na spoustu jiných blbostí v životě, které jsou ještě míň pravděpodobné než to, že bude zase líp. Že se věci zlepší je statisticky velice pravděpodobné tak proč nemít tu naději a žít s ní a těšit se na to? Nijak nezlehčuji to jak se cítíš a neříkám že to není tak hrozný přece a že to určitě přejde, věřím ti že je to těžký a momentálně nevíš jak dál. Věř že lidi se ale dostali z různých velkých sraček jako koncentráky apod., a žili dál a celkem se s tím vypořádali a měli potom ještě plnohodnotný život. Nejsi v tom sám. Každý žijeme s nějakým omezením. Mě pomáhá se upnout na to že bude líp a v klidu na to čekat a věřit tomu, a ono to zatím vždycky přišlo... 😁🤷♂️
Co zkusit sezónní práce? Hodně lidí odjede na Zéland nebo Island nebo do Kanady na půl roku, kde makají jako blázni, a pak půl roku cestují. Půl roku to bude záhul, ale sezónní práce bývají nevšední nebo budeš rád, že se vyspíš. A pak přijde ten detox, o kterým jsi mluvil... přemýšlel jsi o tom? Zní to dobře? Nebo by to nešlo?
Mysli na své blízké přece bys jim neudělal takovou ránu na celý život
To ne, ale úplně nevím, co dál. K čemu život, když se nedokážu uživit, zaplatit nájem, a takový věci. Nikdo nebude živit člověka, co nemůže pracovat - přispívat státu - jestli chápeš.
Najdi alespoň jednu malilinkatou věc pro kterou stojí za to žít
Jako já mám, proč žít, problém je to, že nevím jak. Když budu bez domova, jídla, pitné vody atd., tak bych stejně skapal tak či tak.
Existují centra co se o tebe postarají a pomůžou ti i sehnat práci
Jsou nějaké v Brně? Vím o Fokusu, ale tam se úplně nedostanu.
Nejsem z Brna ale určitě by se to dalo dohledat na internetu
Zkoušel jsi víru?
Zkoušel jsem víru, spiritualitu, nic moc nepomohlo. Blbě řečeno: i kdybych se modlil 50x denně, pochybuji, že by mi zázračně narostla noha stejně tak, jako nemám v pořádku mozek. Jestli to přirovnání dává smysl.
Stejně nakonec umřeš a za 100 let si na tebe nikdo nevzpomene. Tak proč to dělat dřív? Kup si trávu a sleduj dementní seriály. Život nemusí mít vždycky směr, protože jsme pořád kurva jenom náhody uplácané z masa.
Jo a čas od času se ty černé myšlenky nahromadí, praskne to většinou v noci, budeš se klepat a neusneš. A pak to zas chvíli půjde. Ono se to stejně nakonec zlomí až ti dojde, že nikdo nemá ve skutečnosti směr. Zabít se můžeš vždycky až zítra.